1. kapitola - Soudní síň

Tichý šum v soudní síni přerušil hlas soudního zřízence: "Povstaňte!" chvíli počkal než se všichni zvedli a pokračoval, "Přichází jeho ctihodnost Bystrozraký, před jehož zrakem se žádná nepravost neschová."
Do soudní síně vstoupil muž s uvázaným bílým hadrem přes oči. Když Bystrozraký obcházel židli, na kterou se hodlal usadit, zakopl o její nohu a musel se chytit opěradla, aby nespadl svým soudcovským obličejem na stůl, na kterém stála vyobrazena jeho podobizna (ony totiž ne všechny pohádkové bytosti umí číst, a tak je pro ně obrázek jaksi srozumitelnější). Jeho ctihodnost velice rychle potlačila nával vzteku, a aniž by kamenný obličej něco o střetu obou noh prozradil, si důstojně sedla.
"Můžete se posadit," pronesl soudní zřízenec.
Když se dav čumilů utišil, pronesl Bystrozraký hlasem, který nepřipouštěl diskuzi: "Přiveďte obžalovaného!"
Zřízenec odešel do vedlejší místnosti, odkud za chvíli vyšel i s Večerníčkem. Ten se tvářil jako by se ho soudní přelíčení netýkalo. Rozhlížel se po soudní síni a hledal někoho známého. Žádného nenašel. Mezitím jej zřízenec postavil za ohrádku určující hranici diskrétní zóny jeho ctihodnosti.
"Panenko skákavá, to bude šaškárna! Co tu pohledá..."
"Jméno!" utnul Bystrozraký rázně tok večerníčkových myšlenek.
"Večerníček," řekl a pro sebe se podivoval nad tím, proč se tady ptají na takovou blbost, když ho přece zná každé malé dítě!
"Narozen!" prolétl místností další dotaz, který místo otazníku měl na konci vykřičník. Vyštěknutý dotaz nepřipouštěl diskuze a obžalovanému tak mělo být dáno najevo hned od začátku, že své lumpárny před tímto soudem rozhodně nezatluče.
"V srpnu 1965."
"Víš z čeho jsi obžalován?"
"Nevím."
"Tak se mi zdá," změnil najednou Bystrozraký styl řeči, když místo výslechového použil žoviální, "že tu někdo neví, jak se má odpovídat u soudu. Všichni o mě říkají, že jsem shovívavý a já ti to teď dokážu. Pro příště si zapamatuj..." Bystrozraký udělal dramatickou pauzu, během které se mírně naklonil směrem k Večerníčkovi, a pokračoval," správná odpověď zní: ANO, NE, NEVÍM  a podobně a k tomu připojíš ctihodnosti. Je to jasné?"
"Ano," Večerníček si velice rychle uvědomil, že na něco zapomněl a dodal, "Ctihodnosti".
"To bylo o fous. Máš kliku Večerníčku. Tvé dlaně, tak přijdou o jedno, dá se říci, přátelské šlehnutí rákoskou. Zapamatuj si to!"
"Jistě, ctihodnosti."
Bystrozraký spokojeně pokýval hlavou a povstal. "Jsi obviněn z toho, že jsi v pohádkové říši způsobil zmatek svým neuváženým rozhazováním lístků s pohádkami v České televizi. Někteří jedinci si teď myslí, že si můžou s pohádkami dělat co chtějí. Za to ti hrozí přivázání na pranýř od devíti hodin ranních do pěti hodin odpoledních. Po uplynutí této doby ještě dostaneš pětadvacet ran na holou. Máš něco na svou obhajobu?"
Večerníček nevěřil vlastním uším. Během pronášení obžaloby se v něm začala vařit žluč a sotva si Bystrozraký znovu sedl, pustil se rázně do své obhajoby: "Ctihodnosti, já jsem jenom umělec. Takhle si to vymysleli autoři. Já plnil jen to, co bylo napsáno ve scénáři. Nemůžu přece za to, jak si to vyloží kdejaký hej nebo počkej a co začne s pohádkami dělat. To je jako byste chtěl soudit Promethea za to, že lidem přinesl oheň, který někomu zapálil chalupu, protože byl neopatrný."
"Hm. To zní rozumně. Uvidíme, co přinese další projednávání případu. Teď se můžeš posadit." Bystrozraký nečekal až Večerníček udělá to, co  mu dovolil, ale otočil svou hlavu ke zřízenci a poručil mu: "Přiveďte Ferdu Mravence!"
V soudní síni to zahučelo, když se místo povolaného Ferdy objevila po boku zřízence Beruška. I jeho ctihodnost byla touto situací zaskočena. Jeho chvilkových rozpaků si ale v soudní síni nikdo nevšiml.
"Já jsem předvolal Ferdu Mravence a ne nějakou ženskou," hřímal zpoza stolu Bystrozraký na sebevědomě stojící Berušku.
"Nejsem žádná ženská, ctihodnosti. Nebudete tomu věřit, ale mám i jméno," odpálila neohroženě soudcovu neomalenost.
Bystrozraký nebyl na takové jednání zvyklý a teď se jeho útrobami prohnala bouře. Co si to dovoluje? Tohle přesahuje všechny meze! Já s ní udělám krátký proces! Navenek ovšem vyloudil úsměv a pronesl: "Dobře. Děkuji za upozornění a zároveň se omlouvám. Byl jsem poněkud překvapen, když místo povolaného Ferdy jsi přišla ty. Tedy... Tvé jméno?"
"Beruška."
"Narozena?"
"Ctihodnosti, ráda bych podotkla, že tento dotaz je poněkud nepatřičný, protože žen se přece na věk a hmotnost neptáme."
"Milá dámo! Jste velice domýšlivá, když si myslíte, že se ptám z důvodu, který by se dal při troše fantazie označit jako harašení. Tyto údaje musí být zaneseny do protokolu z jednání soudu, a tak ještě jednou zopakuji svůj dotaz. Narozena?"
"Jak vidíte, ctihodnosti! Stojím tu, tudíž jsem, logicky, narozena."
"Beruško, zdá se mi, že tvé výroky hraničí s pohrdáním soudem. Víš jak se takové jednání trestá?"
"Nevím, ctihodnosti, ale předpokládám, že mi to velice rád řeknete."
Bystrozraký nevěřil svým uším. Oči za šátkem vypadali, jako by je krátkodobě přepadl bacil myxomatózy, a tak raději v klidu napočítal do tří. Pak s klidem pravil: "Pokud chceš i nadále se mnou mluvit v tomto duchu, tak věz, že tě nechám na dvě hodiny přivázat k pranýři. Opodál nechám postavit bednu s lískovkami a každý, kdo půjde okolo, ti bude moci uštědřit jedno šlehnutí. Jestliže se ti to z nějakého důvodu líbí, tak pokračuj ve svých prostořekých odpovědích. V opačném případě předpokládám, že mi odpovíš na otázku. Narozena?"
"1. března 1993," vylezlo dost neochotně z Berušky.
"Tak tím jsme uspokojili úředního šimla a teď ukojíme mojí zvědavost. Proč tady stojíš ty a ne Ferda Mravenec. Ten přece dělá práce všeho druhu, tedy i vyšetřování různých nepravostí v jeho okolí?"
"Ctihodnosti, vy děláte, jako byste Ferdu neznal. Pořád někde lítá a nic nestíhá, a tak jsem se, shodou okolností, musela pustit do vyšetřování případu perníkové chaloupky já."

Proč blog Detektiv Beruška

"To je šílený", slyšel jsem od kamaráda, kterému jsem se svěřil s nápadem uveřejňovat na pokračování detektivní příběh detektiva Berušky. Na vysvětlenou musím dodat, že ten byl původně nastíněn kolektivním snažením v dětském kroužku divadelního souboru Mladá scéna. Na jeho základě jsem začal psát scénář, ale souběžně s ním začala vznikat i "knižní" verze.

Na vysvětlenou musím dodat, že Beruška měla být právě ta, kterou v pohádkové říši obdivuje Ferda Mravenec. Nakonec jsem při psaní, místo té "fifleny", obsadil do hlavní role mladé rázné děvče, které ve zmíněné říši žije.

Příjemně prožité okamžiky při čtení tohoto příběhu vám přeje Zdeněk Balcar.

P.S.    Pokud chcete vědět o mně něco bližšího, tak máte možnost zde.