úterý 5. ledna 2016

3. kapitola - Perníková chaloupka

Domek, ve kterém bydleli Jeníček s Mařenkou, našla v lese bez problémů. Z města k němu vedla docela široká cesta, po které jezdily povozy vozící stromy, jež poslal k zemi jejich otec, povoláním dřevorubec. Beruška zabušila pěstí na dveře a čekala, kdo vyleze.
"Kdo je?" ozvalo se z chaloupky.
"Beruška. Potřebuji mluvit s Jeníčkem a Mařenkou."
Dveře se otevřeli a Mařenka se levým ramenem opřela o futro a pravou ruku položila na to protější. Návštěvnici tím dala jasně najevo, že dál ani krok.
"Co tě k nám přivádí, Beruško?"
"Vandalismus. Máš doma bratra?"
"Jaký vandalismus? Co to na nás zkoušíš?"
"Zavolej bratra a dozvíš se to."
"Jendo!" zařvala Mařenka směrem do domku. Chvíli se nedělo nic. Pak se najednou rozlétly dveře na konci chodby a v nich se objevil volaný bratr.
"Co se děje ségra? Proč tu hulákáš jak na lesy?"
"Ale, tady Beruška povídá něco o nějakém vandalismu a chtěla tě zavolat. Tak jsem tě zavolala. To je vše."
"Vůbec netuším o co jde," konstatoval Jeníček, když dorazil mezi futra k sestře a pohlédl na návštěvnici.
Ta si pozorně Jeníčka prohlédla. Vůbec nebyl k zahození. Spíš naopak - s ním by pozvání na procházku v lese rozhodně neodmítla. Uvědomila si však proč tady je a rychle vypálila svou otázku: "Co jste dělali včera asi tak hodinu po poledni?"
"Já nevím," odpověděla Mařenka a moc dobře si všimla záblesku v Beruščiných očích při příchodu Jeníčka. Tak bratříčka se ti zachtělo, ty potvoro? To určitě! Pomyslela si a zahrála pro návštěvnici etudu, že si náhle vzpomněla: "Byli jsme v lese, přece. Táta nás poslal na jahody."
"A jó. Máš pravdu!" přitakal Jeníček.
"A potkali jsme Červenou Karkulku," dodala Mařenka.
"Ani mi to nepřipomínej...Vy dvě, když spustíte tu svoji šlejfírnu, tak jste k nezastavení."
"To mě zajímá, Jeníčku," zareagovala bleskově Beruška, "kde jste potkali Karkuli?
"Na cestě k perníkové chaloupce. Kousek od toho rozcestí k hájovně."
"Teda brácha, jak si tohle můžeš pamatovat?"
"Kdybys, ségra, pořád nemyslela na drby, tak bys věděla kudy jdeš," utřel ji Jeníček.
"V kolik to bylo hodin?" kula železo dokud bylo žhavé Beruška.
"Z domova jsme šli po obědě. To bylo asi půl druhé. Od domku k rozcestí to máme necelých dvacet minut. No a ty dvě nezavřely pusy dobré dvě hodiny. Mě by měli pozlatit, že jsem to vydržel a přitom se nezcvoknul.."
Beruška chápavě pokývala hlavou a položila poslední otázku: "Co jste dělali pak?"
"To musí být přeci jasné," obrátila oči v sloup Mařenka, "šli jsme konečně sbírat ty jahody. Před chvílí jsme se totiž vrátili."
"Kdyby vám to nevadilo, tak bych se na ně ráda podívala."
Mařenka si pomyslela cosi neslušného a s povzdechem odešla do sednice pro džbány. Beruška zatím po očku pokukovala po Jeníčkovi a sbírala odvahu mu říci, že s ním cítí, neboť při představě, že by dvě hodiny stála vedle dvou ukecaných holek ji naplňovala hrůzou. "Je..." nadechla se Beruška, leč místo celého mladíkova jména, protáhla písmeno e, takže z ní nakonec vypadlo, " Jeéé, Mařenka, už nese ty jahody." Ta je strčila Berušce pod nos s otázkou: "Stačí?"
"Ano, stačí," pokývla hlavou návštěvnice, "Musím říci, že na lesní jahody jsou krásně velké. Asi mi neprozradíte, kde jste na nich byli, že?"
"Chytrá holka," pronesla jízlivě Mařenka, "neprozradím.Máš ještě nějaký dotaz? Ráda bych šla tátovi s Jeníčkem uvařit k večeři jahodový knedlíky." a věnovala Berušce pohled, který bez skrupulí říkal - už táhni! Zdržuješ! Ta se na ní v klidu podívala a s úsměvem ji odpověděla: "Ne žádný dotaz už nemám. Přeji vám dobrou chuť, až ty knedlíky budete do sebe házet." Otočila se a kráčela k domovu.
Doma si sedla. Na stůl položila papír a pero a začala sepisovat, co všechno zjistila. Ježidědek přišel ohlásit poničenou chaloupku asi v půl páté odpoledne. Z perníkové chaloupky k Ferdovi je to asi půl hodiny. To znamená, že ten perníkový dědek vyšel z domova asi ve čtyři. Domů musel přijít... Jenda s Mařenkou vyšli na jahody asi v půl druhé. Šli tak dvacet minut, to máme za deset minut dvě, co potkali Karkuli. Kecali dvě hodiny. Když dám nějakou toleranci, tak mi dědkův příchod vychází mezi tři čtvrtě na dvě do čtyřech. U těch dvou jsem bouchala asi deset minut před šestou. Vzhledem k těm jahodám ve džbánu mohli být doma nanejvýš čtvrt hodiny. Mařena měla dole ještě urousanou sukni.  "No jo," zarazila se najednou Beruška, "kdy tu perníkovou barabiznu poničili? Jak to udělali, že si Ježibaba ničeho nevšimla, když byla přece doma? To se mi nějak nezdá..." Zítra dopoledne se zastavím u Karkulky a pak si půjdu upřesnit výpověď Ježidědka. Bože, já bych si teď s takovou chutí dala ty jahodový knedlíky, povzdechla si poté, co ji zakručelo v břiše: "Já vím, ty křikloune jeden. Jahody nemám. Uvařeno taky ne, takže, co nám zbývá?... Správně! Chleba se sádlem a cibulí. To ti musí stačit!" a nabrala směr spíž.